Vánoce ve vesnici Masajů

Vážení a milí čtenáři, pokud sledujete naši práci, víte, že jsme studenti, kteří se rozhodli trávit svůj volný čas smysluplně - pomáháním a nabýváním zkušeností v oblasti vedení a realizace projektu. Máme sen. Chceme vyvrtat studnu v Tanzánii. Konkrétně v místě zvaném Kwamadule, v oblasti Tanga, v jednom z nejsušších obydleným míst na naší Zemi. Kromě průzkumu předpokládaného výskytu vody v daném místě jsme zrealizovali úvodní koncert projektu - kuk zde: www.instagram.com/_pramen_zivota_?igsh=MWpmcDlzYWlrNzY2dA==  a jedeme dál. Kromě zkušeností získáváme  také informace a autentické fotky a videa. Třeba o tom, jak "naší" Masajové oslavili Vánoce. 

V masajské bomě začíná den jako každý jiný. Na snídani je chai (směs černého čaje, mléka, cukru a koření - VYNIKAJÍCÍ!). Pak je potřeba nakrmit a napojit stádo. Situace je oproti říjnu a listopadu mnohem lepší. Prší. Pastviny zelenají. Louže se plní, ale ne na dlouho. Komunita slaví Vánoce společně - zpěvem, tancem a modlidbami v kostele. V místě, kde plánujeme realizaci vrtu, slouží jako kostel strom. Je to místo až magické. Kolem kmene je společným tancem vyšlapaný kruh. Větve sahají až k zemi. Pastorem je Deborah. Mše se účastní její manžel Mbapa, synové Olalang a Sopen s rodinami, Kalaita, Noe, široká rodina, další obyvatelé vesničky a také Masajové s širšího okolí včetně sester provdaných do okolních vesnic s rodinami. Na návštěvu přijde i babu a bibi (děda a babička - rodiče Deborah). Zdraví jim stále dobře slouží, i když bibi už má problém s pamětí. Má to své výhody. I návštěvy bílé pleti považuje za členy rodiny, což pověstnou družnost a srdečnost Masajů ještě znásobí - jazyková bariéra a česko-masajská konverzace pak není problémem ani pro jednu stranu :). Jídlo je prosté, ale svátečnější než obvykle - rýže, omáčka z rajčat, cibule a mléka, také třeba ugali a fazole. Předávání vánočních dárků není zvykem. Ten náš, lano na houpačku pro děti, přijali s radostí a vděkem.